| и́ме [ime] n | |
| 1. | jméno (název ap.) |
| 2. | pověst, jméno (mínění o někom) |
| phr | |
| и́мен ден jmeninyсо́бствено и́ме křestní jménoсъществи́телно (и́ме) (ling.) podstatné jméno, substantivumумали́телно и́ме (ling.) zdrobnělinaчисли́телно (и́ме) (ling.) číslovkaдам и́ме pojmenovat, nazvat koho/co jak (dát název)прилага́телно (и́ме) (ling.) adjektivum, přídavné jménoпотреби́телско и́ме uživatelské jménoот и́мето на някого jménem (požádat ap.), za koho (učinit ap.)моми́нско и́ме jméno za svobodna, rodné příjmení (ženy), dívčí jménoли́чно и́ме křestní jméno | |
| дам | дам и́ме pojmenovat, nazvat koho/co jak (dát název) |
| потреби́телски | въве́ждане на потреби́телско и́ме (výp.) přihlášení (do systému), nalogování (se) |
| jméno | jménem koho (požádat ap.) от и́мето на някого, вме́сто някого |
| jméno | jméno za svobodna моми́нско и́ме |
| jméno | křestní jméno со́бствено и́ме, ли́чно и́ме |
| jméno | podstatné jméno (ling.) съществи́телно (и́ме) |
| jméno | přídavné jméno (ling.) прилага́телно (и́ме) |
| jméno | uživatelské jméno потреби́телско и́ме |
| křestní | křestní jméno со́бствено и́ме, ли́чно и́ме |
име
