| ме́тна [metnɚ] perf | |
| 1. | hodit, vrhnout co/čím (oštěp ap.) |
| 2. | mrštit, mrsknout čím (prudce hodit) |
| 3. | nahodit (udici ap.), vymrštit (do výšky ap.) |
| 4. | vzít na hůl koho |
| 5. | hodit do sebe co (velkými hlty ap.) |
| hodit | hodit do sebe co (velkými hlty ap.) объ́рна, глъ́тна, ме́тна |
| hůl | vzít na hůl koho изма́мя, огра́бя, ме́тна някого |
| vzít | vzít na hůl koho изма́мя, огра́бя, ме́тна някого |
метна
