| о́стър [ostər] adj | |
| 1. | ostrý (špička), špičatý |
| 2. | ostrý (čepel ap.) |
| 3. | akutní (onemocnění ap.), ostrý (zvuk ap.), pronikavý (hluk) |
| 4. | ostrý, prudký (hádka ap.), břitký (humor ap.) |
| 5. | ostrý (snímek ap.), příkrý (odpověď ap.) |
| phr | |
| о́стър връх špice (věže ap.), špička (zvonice ap.) | |
остър
