| tunnistama [tunːistama] v | |
| 1. | přiznat (svoji chybu ap.), uznat co (fakt ap.) |
| 2. | svědčit (u soudu ap.), vypovídat (u soudu) |
| 3. | svědčit o čem (být dokladem ap.) |
| 4. | svěřit se komu s čím |
| phr | |
| üles tunnistama millegi doznat se, přiznat se k čemuülles tunnistama millegi dosvědčit co (u soudu ap.)Ta tunnistati süüdi. Byl uznán vinným. | |
| süütu | süütuks tunnistama kedagi zprostit koho viny (soudně), osvobodit koho (soud obviněného) |
| süüdi | Ta tunnistati süüdi. Byl uznán vinným. |
| uznat | Byl uznán vinným. Ta tunnistati süüdi. |
tunnistama
