skončitdok. |
| 1. | (expr.) (dospět ke konci) terminar(se), acabar(se), cesar |
| 2. | (dovést ke konci) acabar, terminar, (vyřídit) despacharskončit školu terminar los estudios |
| 3. | (nějak dopadnout) acabar, terminar, (záležitost ap.) resultaršpatně skončit (osoba ap.) acabar mal(sport.) skončit nerozhodně/remízou terminar en empate |
| 4. | (umístit se) na čem finalizar*, terminar, posicionarse en alg, ocupar alg |
| 5. | (nechtěně dorazit) acabar |
| 6. | (skoncovat) s kým/čím terminar, acabar con alg(n), s čím dejar de algSkončil s kouřením. Dejó de fumar. |
skončit
